Žaludek je důležitý orgán zažívacího ústrojí uložený v dutině břišní, jehož hlavní funkcí je zajistit trávení přijaté potravy. Stavba žaludku se u jednotlivých živočichů liší. Žaludek člověka má podobu rozšířené části trávicí trubice připomínající vak, která z jedné strany (v oblasti kardie) navazuje na jícen a z druhé na dvanáctník, jenž je začátkem tenkého střeva.
Stavba žaludku
Žaludek je tvořen třemi hlavními částmi, které se pak dále dělí na další úseky. Jsou jimi fundus gastrictus (nejširší část žaludku), corpus gastricum (samotné tělo žaludku) a pars pylorica (nejužší úsek přecházející ve dvanáctník neboli duodenum, který je počáteční částí tenkého střeva). Výstup ze žaludku do duodena (vrátník) je uzavřen svěračem. Sliznice žaludku je velmi členitá, tvořená nepravidelnými záhyby, řasami a jamkami. Na dně žaludku jsou uloženy žlázy produkující kyselinu chlorovodíkovou.
Žaludek a proces trávení
Jak bylo uvedeno výše, hlavní funkcí žaludku je rozložit a zpracovat přijatou potravu předtím, než se dostane do tenkého střeva. K zajištění této funkce napomáhají žaludku žaludeční šťávy, bezbarvé tělní tekutiny tvořené v žaludeční sliznici, které se vyznačují vysokou kyselostí. Mezi základní složky žaludečních šťáv patří velmi agresivní kyselina chlorovodíková (látka, která vytváří kyselé prostředí, ve kterém dochází k ničení choroboplodných zárodků, a zároveň k přeměně minerálních látek ve vodě rozpustné soli), 
pepsin (důležitý enzym, který štěpí bílkoviny) a mucin (ochranný hlen chránící svým povlakem žaludeční sliznici před poškozením – nedostatečné množství mucinu vede k poškozování žaludeční sliznice působením kyseliny chlorovodíkové). Jen pro zajímavost uveďme, že lidský žaludek vyprodukuje až několik litrů žaludečních šťáv denně, konkrétní množství přitom závisí na složení přijímané potravy.
Nejčastější onemocnění žaludku
Právě s tvorbou žaludečních šťáv mají souvislost různá onemocnění žaludku. Nadměrná tvorba žaludečních šťáv často způsobuje podráždění žaludku (akutní gastritida). Toto onemocnění může být i chronické (chronická gastritida) a vést k závažnému poškození žaludeční sliznice, což je spjato s rizikem vzniku žaludečních vředů. Přítomnost žaludečních vředů je pak spojena se zvýšeným rizikem rozvoje rakoviny žaludku. Četné žaludeční obtíže však mohou být i známkou ve srovnání s rakovinou pouhého překyselení žaludku. Typickými příznaky překyselení žaludku jsou pálení žáhy (způsobené návratem neboli refluxem žaludečních kyselin ze žaludku zpět do jícnu, pokud se kyseliny vracejí až do úst, hovoříme o regurgitaci) a pocitem těžkosti po jídle. V delším časovém horizontu se může překyselení projevit i dalšími příznaky, jako je například zvýšená podrážděnost, chronická únava, časté bolesti hlavy a zhoršená kvalita vlasů či nehtů. K překyselení dochází nejčastěji v důsledku nezdravé životosprávy, zejména konzumace nadměrného množství kyselinotvorných potravin, další možnou příčinou je brániční kýla nebo jiné funkční onemocnění. Jako další příklad častého žaludečního onemocnění uveďme žaludeční neurózu, která vzniká u poměrně vysokého počtu pacientů v důsledku dlouhodobého působení stresu.
Prevence
Základem prevence žaludečních obtíží a onemocnění žaludku je dodržování zásad zdravé životosprávy (žaludku neprospívá dlouhodobá konzumace ostře kořeněných jídel, ani nadbytku soli, kouření, nadměrné pití černé kávy a alkoholu, stejně jako stres), a zároveň nepodceňování příznaků, jako je bolest žaludku, pálení žáhy, nechutenství, pocit plnosti a další, které mohou souviset se závažnými zdravotními problémy. Také v případě onemocnění žaludku platí (zejména těch nejzávažnějších, jako je karcinom žaludku), že čím dříve je zahájena léčba, tím vyšší je šance pacienta na vyléčení.
Foto: Freeimages.com
